Německý výrobce cukrovinek Stollwerck expanduje na východ a zakládá pobočku v Bratislavě. Počáteční kapitál činí 300 000 marek a továrna nese jméno „Císařskokrálovská rakousko-uherská dvorní továrna na čokoládu bratří Stollwerckových“.
Mléčné karamelky, tzv. „štolverky“, se prodávají v automatech na všech zastávkách rakousko-uherských železnic. Na konci 19. století se v bratislavské továrně kromě mléčných karamelek vyrábí také marcipán a peprmintové cukrovinky.
Ve výrobním procesu dominuje manuální práce. Průměrný denní výkon pracovnice v balírně je 25 kg zabalených mléčných karamelek. Výroba se postupně rozšiřuje na čokoládu a dezerty.
V období 1. republiky se vyrábí bonboniéry s vlasteneckými jmény jako „Kriváň“ nebo „Detvan“, ovšem nejprodávanějším artiklem v tomto segmentu je bonboniéra „Tu mám rád“. Kilogram tohoto dezertu stojí pro velkoobchodníky 62,50 korun, konečná cena pro spotřebitele se vyšplhala na 85 korun.
Vlivem nepříznivých hospodářských poměrů je provoz redukován. V roce 1937 však firma opět hospodaří se ziskem. Celoroční výroba v předválečných letech představuje 2 300 tun výrobků při zaměstnanosti 700 až 800 pracovníků.
Vyráběný sortiment je stále pestřejší a lidé se těší z nových sladkých radostí − čokolády, kakaa, marcipánu, oplatek, kandovaného ovoce a dalších cukrovinek.
Během 2. světové války se závod orientuje na výrobu ovocných džemů, marmelád a umělého medu. Je zde vybudována i moderní konzervárna, zpracovávající 500 vagónů ovoce ročně. Výroba čokoládových cukrovinek je omezena.
V prosinci 1944 je továrna poničena nálety a v dubnu 1945 se závod stává válečnou kořistí Rudé armády, jejíž tříměsíční pobyt spolu s přechodem fronty znamená pro závod větší škody než válečné bombardování. Naštěstí již v červenci 1945 odevzdává Rudá armáda továrnu státu.
Na základě Benešových dekretů je celý závod zkonfiskován. V rámci centralizace hospodářství jsou do něj přesunuty stroje z dalších zkonfiskovaných podniků, zejména z českého pohraničí. Jako první je obnoven provoz konzervárny.
Bratislavský závod se stává součástí podniku „Slovenské závody na čokoládu, cukrovinky a ovocné výrobky“. Konzervárna je přesunuta do Rimavskej Soboty a závod zůstává čistě cukrovinkovým.
Bratislavský závod je přejmenován na FIGARO n. p. a je sloučen se závody FIGARO v Trnavě a Piešťanech. Roku 1963 se FIGARO stává součástí kolosu Československé čokoládovny, který sdružuje všechny československé cukrovinkářské továrny.
Figaro zpracovává kakaové boby, vyrábí polotovary, čokoládové, cukrářské a tukové polevy. K produktům patří jak čokoládové, tak nečokoládové cukrovinky, přestávají se vyrábět náročné kolekce, duté figurky, žvýkačky a oplatky.
Obaly produktů vynikají svojí pestrostí. Objevují se motivy hradů, pohádky, kreslené postavičky, auta, ale i nezapomenutelné panenky Lena, Dana a Jana, které se dají z obalů vystřihnout a převlékat do papírových oblečků.
Roční produkce překračuje 18 000 tun výrobků. Figaro Bratislava má 36% podíl na celostátní výrobě kakaa a 20% podíl v tabulkových čokoládách. V porovnání s roční předválečnou výrobou se jedná o téměř osminásobný růst.
Založena akciová společnost Figaro, kde 67 % akcií získává Jacobs Suchard, který se v roce 1993 spojuje s Kraft General Foods Europe.
Mezi výrobky Figara patří čokoládové tabulky, pralinky a tyčinky, přičemž nový design obalů uchovává čokoládu déle čerstvou. Rozšířené portfolio je 2x ročně doplňováno limitovanými edicemi.